Římská unie řádu svaté Voršily

Znak Voršilky

První poselství zaslané voršilkám celého světa:

Po událostech roku 1870, kdy italská vláda obsadila Papežský stát a zabavila církevní majetek, voršilkám ze "Ctihodného kláštera ve Via Vittora" hrozilo vyvlastnění. Blois pomůže Římu. Dochází k další výzvě a Blois se rozhodne přijít na pomoc klášteru v Calvi, založenému z Říma. Z hlediska kanonického práva tak vznikne neobvyklá situace, kdy tři nezávislé komunity, sídlící ve třech rozdílných diecézích, spadají pod téhož nadřízeného. Problém je předložen Svatému Stolci. Prosazovaná unie Blois-Roma-Calvi je schválena a M.St.Julien Aubry je zvolena generální představenou. Informovala, rozumí se, celý řád, neboť žádost o pomoc Římu byla rozeslána všem voršilkám na světě. Všechny kláštery projevily radost ze záchrany kláštera v Římě.

 

Zprostředkováním kardinála Satolliho, protektora unie Blois-Roma-Calvi, a představené M. St. Julien, papež Lev XIII. souhlasil, aby voršilky na celém světě měly možnost vyjádřit své přání po sjednocení pod jednou generální představenou, která by sídlila v Římě. Řeholnice a biskupové se k této záležitosti měli vyjádřit. Situace se různila podle toho, zda biskupové a řeholnice byli téhož mínění. K bolestným stavům docházelo tam, kde voršilky byly pro sjednocení a biskup odmítal.

Na požádání kardinála Satolliho posílá Matka St. Julien 18. srpna 1900 výzvu představeným klášterů, které jsou příznivě nakloněny sjednocení.

 

V odpověď se zástupkyně jedenasedmdesáti domů zúčastní generálního zasedání, svolaného do Říma na 15. listopad 1900. 28. listopadu pak Lev XIII. ústně schvaluje kanonické sjednocení 62 domů voršilek, den poté je zahájena 1. generální kapitula Římské unie. Během celého následujícího století dochází k rozšiřování ŘU o další komunity.

 

Nyní tvoří Římskou unii 27 provincií a seskupení (ve 36 zemích) s více než 2,5 tisícem sester. Komunity v naší vlasti se k Římské unii připojovaly postupně - první v r. 1928