Voršilky v Čechách - historie

První voršilky přijala 9. 11. 1655 Praha zásluhou zbožné hraběnky Sibylly Lamboy, když její dcera získala dobré vychování u voršilek v Kolíně nad Rýnem. Sedm sester přišlo z mateřského kláštera z Liege (Lűttich; dnes Belgie).

 

Sestry byly po měsíci nelehké cesty uvítány samotným arcibiskupem pražským kardinálem Arnoštem Harrachem, také šlechtou, úředníky i prostým lidem. Dostaly prozatímní příbytek na Malé Straně u Zámeckých schodů. V Praze si sestry brzy získaly velkou vážnost, zvláště šlechta si je velmi oblíbila, takže jim svěřovala svoji dívčí mládež na vychování. Později se přestěhovaly do domu Příchovských na Novém Městě pražském a r. 1674 byl položen základní kámen k novému klášteru. R. 1678 byl klášter dostavěn a v letech 1699 - 1704 byl v jeho blízkosti vystavěn i kostel ke cti a slávě velké patronky řádu sv. Voršily. Jeho stavitelem byl Marek Antonín Canevalle Veach, později usedlý měšťan pražský. Ke konci 17. století byl pražský konvent již natolik silný, že mohl vyhovět žádostem o nová založení.

 

Fundace z pražského kláštera :

- 1691 - klášter na Hradčanech (zrušen Josefem II. 6. 8. 1784)

- 1697 - klášter v Olomouci

- 1712 - klášter v Kutné Hoře

 

Apoštolát sester: kromě školy "vnitřní", se kterou začaly brzy po svém příchodu do Prahy, začala později fungovat i škola "vnější" pro externí žákyně, z dostupných pramenů však nelze zjistit, ve kterém roce k tomu došlo.

 

Ví se pouze, že to byly školy německé, jejichž náplň si mohly voršilky samy stanovit, protože žádné jiné dívčí školy zde neexistovaly. Sestry se zabývaly pouze výchovou dívek. (První chlapci se mohli do voršilské školy zapsat až ve školním roce 1933/4.)

 

Na naléhání mnohých klášterních příznivců a snahou některých sester byla r. 1897 otevřena česká obecná škola. Byla založena jako škola soukromá a řídila se předpisy a osnovami pro veřejné obecné školy v Praze. Všechny žákyně byly římskokatolického vyznání a české národnosti. Pro zajímavost lze uvést, že v prvním roce existence školy se začalo s výukou pouhých devíti žákyň, ale již roku 1901 se jejich počet rozšířil na 150.

 

Vyučovaly se tyto předměty: náboženství, mravouka, počty a měřičství, němčina, čeština, zeměpis, domácí hospodářství, přírodověda, zemědějepis, krasopis, kreslení, tělocvik, vychovatelství, francouzština, ruční práce, těsnopis a zpěv.

 

Roku 1933 byly české voršilské kláštery spojeny v provincii, která se stala součástí Římské unie řádu sv. Voršily. Během této doby apoštolát opravdu "kvetl". Ale přišel rok 1950 a s ním vyvezení řeholnic z jejich klášterů; sestry pracovaly v továrnách na různých místech republiky a mnohokrát se kvůli tomu musely stěhovat. Později jim byla svěřena péče o postižené děti v léčebnách.

 

Sametová revoluce r. 1989 umožnila pozvolný návrat do klášterů a škol.